Úrazy

Začneme rovnou dlouhým seznamem úrazů a nepříjemností. Které z nich se ti už někdy staly?

Nejčastěji uváděným úrazem je popálení. Mladším dětem častěji zaskočí jídlo, starší uvádějí, že snědly něco, co neměly, a bylo jim špatně. Kluci si častěji než holky rozbili hlavu. Jako další bolestné úrazy děti uváděly pád z kola, odřená kolena a říznutí.
Několik dětí popsalo úraz nebo bolest způsobenou fyzicky jiným člověkem. Čtvrtinu zbilo jiné dítě a polovina dětí zná někoho, koho někdo zbil.

Bolest

A teď zkus vybrat z toho, co se ti stalo, jednu věc, která pro tebe byla úplně nejhorší. Máš nějakou jizvu nebo jizvy?

Děti nerozlišují zranění fyzická a psychická. Skoro každému dítěti se zdál špatný sen a čtvrtina dětí ho považuje za to nejhorší úraz. Bolest děti vnímají velmi různě, od „spálila mě kopřiva“ až k „padalo se mnou letadlo“ a „babička mě v první třídě zapomněla vyzvednout před školou, ale všechno dopadlo dobře“. Přesto je bolest pro většinu dětí červená jako krev. Nejvíc ji vnímají na hlavě a v břiše. A více než polovina dětí má jizvu nebo místo na těle, které jim připomíná, co se jim stalo.

Nejjednodušší prevence

Jezdíš na kole, koloběžce, bruslích, lyžích… rád/a s helmou? Umíš si sám/sama dobře zavázat tkaničky?

Zjistili jsme, že jezdit na kole, lyžích nebo bruslích s helmou je důležitým bezpečnostním opatřením pro 8 z 10 rodičů. A děti samy celkem dobrovolně pak helmu nosí (68 %). Ale poradit si nechají spíš ty mladší (74 %). V 9 letech už jezdí ráda s helmou jen o něco málo víc než polovina dětí (55 %).
Problém je také zavazování tkaniček. Sama si je neumí zavázat v šesti letech více než polovina dětí a v deseti letech to přiznává čtvrtina.

Strach

Když se řekne strach, která barva tě napadne první? A ještě jednou, když se řekne strach, které jiné slovo tě hned napadne?

Zatmí se nám před očima. Strach je černý jako tma a s tmou je dětmi nejčastěji spojován. Dalšími hodně uváděnými asociacemi jsou strašidlo, bubák, bojím se a bolest.

Doma

Byl jsi už sám/a doma? Je doma místo, které ti přijde tak trochu (nebo hodně) strašidelné?

Většina dětí má zkušenost s tím být sama doma. Šestiletých je občas sama doma polovina, ale v 9 letech už běžně bývá doma samo 8 dětí z 10.
Většina dětí se doma ničeho nebojí. Ale záleží na věku: v šesti letech ví o nějakém strašidelném místě doma polovina dětí, kdežto pro starší děti je domov bezpečným místem (68 %), kde už se jen občas bojí do sklepa či jiných tmavých míst.

Cesta do školy

Jak nejčastěji chodíš do školy? A ze školy? A čeho všeho se bojíš cestou?

Děti nejčastěji chodí do/ze školy pěšky (63 %), pětina chodí sama (22 %) a ostatní s někým dospělým, sourozencem nebo spolužákem. Jen 2 z 10 dětí na prvním stupni základní školy dojíždí autobusem, trolejbusem, tramvají nebo metrem. A necelou pětinu dětí vozí do školy autem. Způsob dopravy se liší podle velikosti bydliště – děti z nejmenších obcí do školy většinou jezdí (autem nebo hromadnou dopravou).
Jen třetina dětí se cestou ničeho nebojí. Skoro polovina dětí se obává silničního provozu a čtvrtina cizích lidí – zejména ty, co cestu absolvují samy nebo pěšky bez dospělého doprovodu. (Přecházení po přechodu a nemluvení s cizími lidmi jsou nejčastější rady rodičů).

Ve škole

Z čeho máš strach ve škole?

V první třídě se ve škole ničeho nebojí jen třetina dětí (34 %) a v páté třídě už nemá strach jen čtvrtina (25 %).
Nejvíc se děti obávají špatných známek (pětky). Z konkrétních předmětů jsou největšími strašáky diktáty, matematika a tělocvik.
Mladší děti a holky se více bojí posměchu a trápení od spolužáků (Že mě zbije děcko a mně se něco stane a budu mrtvej. Že se mnou nebudou kamarádky kamarádit.)

Naschvál?

A provedl/a jsi někdy někomu něco, o čem víš, že bys nechtěl/a, aby se stalo tobě? Díval/a ses někdy, jak někdo někomu dělá naschvál?

Zlaté pravidlo Co nemáš rád sám, nedělej druhým je doporučení, které dává svým dětem většina rodičů (75 %), ale třetina dětí už někdy někomu vyvedla něco, co by nechtěla, aby se stalo jim. V 10 letech už je to polovina dětí.
A většina se také někdy jen dívala, jak někdo někomu dělá naschvály.

Zakázané věci

Děláš někdy s ostatními něco, o čem víš, že bys raději dělat neměl/a? Co bys ale ani s ostatními nikdy neudělal/a?

Zakázané věci je třeba vyzkoušet? Víc než polovina (58 %) dětí přiznává, že dělají věci, o kterých dobře ví, že by je dělat neměly. Kluci podstatně víc než holky, stejně jako děti starší osmi let.
Ale skoro všechny děti jasně věděly, co by nikdy ani s ostatními neudělaly. Většina dětí odpověděla na otázku dlouhou větou a vyjmenovala víc věcí. Nejčastěji uváděly Neubližovat ostatním.
Největší autoritou je pro děti máma, kterou poslouchá 93 % (tátu 76 %, učitele/ku 59 %, babičku 53 %, dědu 40 %, doktora/ku 29 %, policajta 28 % a strašidlo 1 %). A na mámu si děti taky nejčastěji hned vzpomenou, když něco vyvedou.

Jak to vidí děti

Zkusil/a jsi sám někdy něco, co jsi viděl/a na videu nebo v počítačové hře? A znáš někoho, kdo něco podle videa nebo hry zkoušel?

Děti dobře rozlišují mezi videohrami a realitou. Většinu z nich (78 %) ani nenapadlo něco podle počítačové hry zkoušet na vlastní kůži. Pokud něco dle videa zkoušejí napodobit, jedná se spíše o sportovní výkony, návody ke hře či vytváření z papíru nebo k jídlu. Ovšem seznam napodobování z doslechu je podstatně obsáhlejší a násilnější, převažuje boj, střílení a bitky.

Superhero

Máš teď nějakého oblíbeného hrdinu z filmu, knížky, počítačové hry? Koho? A kdo tě zachrání, když se ti něco stane?

Kluci a mladší děti mají častěji v oblibě konkrétní postavy, a tak je největším hrdinou Spiderman. Druhým nejčastěji uváděným je Harry Potter, pak animovaný SpongeBob a Steve z počítačové hry Minecraft. Holkám se nejvíc líbí létající víly Winx.
Třetina dětí neuvedla žádného imaginárního hrdinu, ale co se týče nebezpečí, tak všechny děti zachrání máma. Takže skuteční hrdinové většinou nemyslí na sebe, ale v nouzi pomůžou ostatním.

Ztraceni

Už ses někdy ztratil/a? Třeba jenom na chvíli? A co bys dělal/a, kdybys našel/a dítě, které by plakalo, že se ztratilo?

Polovina dětí má zážitek, že už se někdy ztratily. Otázkou zůstává, co pro děti znamená ztratit se. Každopádně, ať je ztracení objektivně jakékoli, je to situace krize a jen 10 % dětí nevědělo, co by dělaly, kdyby našly jiné ztracené plačící dítě. Situaci by řešily vlídně, pomocí a kontaktováním dospělé osoby, rodičů nebo policie.

SOS

Co tě první napadne, když se řekne nebezpečí? A naopak, co tě první napadne, když se řekne bezpečí?

Nebezpečí je strach, auto, úraz, bolest, silnice a oheň. Nebezpečí je, že se mi něco stane. Bezpečí je domov, doma, máma, maminka, táta, rodina a láska. Bezpečí je, když se nemusím bát. Je klid a mám radost.

Copyright 2011–2017 KIDMAP z. s.